Zmínky a případky

Sbírka vznikala v letech 2000-2006. Její první část, Proměny, je obrazem světa, ve kterém není nic, co by nepodléhalo změnám, světa, který nemá nahoře, dole, ani pevný střed, světa, ve kterém není spolehnutí ani na pevné vlastní já. Ale je obrazem i touhy po takové jistotě (báseň Deník). Vztahy jsou zde popsané ne jako to, co člověk vlastní a ovládá, ale jako cosi, co ho obklopuje a má v podstatě vlastní bytí (báseň Společný dům s chybou). Jediné, co je jisté, co zůstává, je jakási podivná hrozba, doléhající zpovzdálí do všeobecného zmatku (básně Jako když v kuchyni…, Oblečená do vlastního hlasu), hrozba, kterou se člověk snaží vytěsnit. Druhá část, Kapky létají vstoje, je laděná méně tématicky a více pocitově, s důrazem na formu (básně Ale jsou i případky, Pomlka v ohni, Jaro). Třetí část, Léto v Praze, sbírku poněkud odlehčuje, jde vlastně o poetický komentář k životu ve městě, "oslovské lavici s vodotryskem". Čtvrtá část se vrací k tématu ze začátku sbírky a je reflexí otázek týkajících se času. Sbírka se hlásí k proudu empirické poezie, je ovlivněna poezií Petra Borkovce a Jana Skácela. Jednotlivé básně většinou představují jeden obraz, jednu metaforu, hledají svoji sílu v rázné jednoduchosti.