Živá voda

Nejrozsáhlejší Pagnolův román zavádí čtenáře do krásného, divokého kraje, do horské vísky, kam jednoho dne přivítá se svou ženou a dcerkou pan Jean.

Děj obou částí Pagnolova románu – Pan Jean a Manon od studánek – se odehrává nedaleko spisovatelova rodiště, v horské vísce Bílé Domky. Těžký život v hornatém kraji alpského podhůří utváří lidi podobné jejich prostředí – charaktery tvrdé a nepoddajné, jakoby z kamene. Vždyť i silnice tu stoupají tak prudce, že vypadají zdálky úplně kolmé, a stezky pro muly se šplhají přímo do nebe. Příběh hrbatého berního úředníka, operní zpěvačky a jejich dcerky Manon, kteří se ujmou pochybného dědictví – osamělé usedlosti v horách – dojímá úpornou snahou nezkušených měšťáků zvelebit půdu svých předků a živit se na ní prací vlastních rukou. Marné úsilí pana Jeana, který nezápasí pouze s nepřízní přírody, ale především s lidskou hloupostí a zlobou, je osou, kolem níž se otáčí první díl románu. Autor ho ve skutečnosti vytvořil jaksi dodatečně, aby doplnil a lépe osvětlil do románové podoby přepsaný filmový scénář o pomstě, kterou Manon od studánek postihla viníky neštěstí svého otce. Film tedy v tomto případě předcházel román a jeho druhému dílu „odkázal“ děj plný zápletek a zvratů. Toto drama založené na zločinu a trestu má sílu antické tragédie, jejímiž protagonisty jsou vedle lidí i slepé síly Osudu. Leč nechybí v něm ani katarze, k níž dá podnět nečekané odhalení na konci knihy. Její závěr je ve znamení smíru a naděje.