Teorie obrazu v raném křesťanství?

V prvních stoletích našeho letopočtu se pohanská kultura Římské říše setkává s novým rodícím se křesťanským náboženstvím, jež se stane kulturním hybatelem Evropy. Římská říše je v této době doslova prosycena obrazy, avšak křesťanství, vycházející z židovské tradice, přistupuje k zobrazování lidí a Boha velmi obezřetně, neboť v něm vidí nebezpečí modloslužby.

Kniha představuje výběr z úvah raně křesťanských myslitelů, zamýšlejících se nad rolí obrazů a nad přednostmi i riziky jejich používání. Čtenáři se tak do rukou dostává průvodce po vizuální kultuře pozdní antiky, nabízející odpovědi na otázky, jak se utvářel postoj prvních křesťanů k obrazům a jak se dosavadní bohatá vizuální kultura Římské říše promítla do "křesťanského umění".

Texty myslitelů z období od druhého do pátého století, doprovázené četnými ilustracemi, jsou doplněné o kritický výklad italské historičky umění Chiary Bordino. Předmluvu napsali Ivan Foletti a Pavla Tichá.