Stromy znamenají svět - Nic kolem nás není tak společenské jako stromy

Známe ještě osobní nasazení? Umíme riskovat ve prospěch odvážně chápané společné věci? Ve prospěch budoucnosti, pro generace, jež doufejme budou následovat? Richard Powers v tomto strhujícím chorálu velebícím kořeny života přivádí na světlo vášnivé zaujetí proti světu plnému obav, chladu, lhostejnosti, netečnosti, nenávisti a sobectví. Líčí riziko, jež vyplývá z dobromyslně zápecnického i z krvavě kořistnického života, i to, jež může způsobit odpor proti nim. Dokazuje, že spokojené konvenční žití musí být vyváženo vzpurnou obětí druhých. Oba postoje jsme zdědili po našich předcích a obě protichůdné skupiny jsou pro přežití nepostradatelné. Obě taky za svoje přesvědčení platí – která z nich víc? Jsou živé příklady v našem okolí? Co když jsme všechna zaujatá slova poslali do vyhnanství, takže se stala cizí, neznámá a nesrozumitelná? Román přináší hned několik úchvatných, jedinečných milostných příběhů s tématy nevysvětlitelných jisker lásky a síly citu, jenž převrátí naruby svět. Dostane se nám dobrodružného thrilleru i románu – tragédie o vině a trestu. Také úchvatného profesního románu, jemuž stačí několik vět, aby přesně vylíčil sezení v ordinaci klinického psychologa nebo povahu příslušníků policie. Přijmeme dědictví Dostojevského, Thoreaua i Camuse, Anny Kareninové i Dona Quijota. Nejde však o literární herbář, ale o živé, krvácející kusy tkáně obětované z těl našich předků. Kniha se netváří, že musí mít ve všem pravdu, ale nabízí souznění, citové zaujetí – chvílemi třeba pomýlené – a problematickou cestu za dobrem, zákonitým vyústěním osudu lidského jedince i posloupnosti celých generací. Ten příběh se nám dostane pod kůži, možná až hluboko do srdce. Vůbec nejpodivnější je, že kniha, vyznávající svobodu jednání a představující nezávislý pohled na svět, nepodlézavá a bez vnucené falše, byla čerstvě odměněna americkou Pulitzerovou cenou. "VY A STROM NA VAŠEM DVOŘE POCHÁZÍTE ZE SPOLEČNÉHO PŘEDKA. Před půl druhou miliardou let se vaše cesty rozdělily. Ale i teď, po nekonečně dlouhé cestě odlišnými směry, strom a vy ještě stále sdílíte čtvrtinu genů…" "Od Vánoc až do Nového roku zůstane v penzionu sama. Každá OMAMNÁ LÁTKA, kterou má, skončí v záchodě. Dorazí její známky: dvakrát F, jednou D minus a jednou C. Ony dopisy ji vyruší z toho, nač se tak usilovně snaží rozpomenout. Za celý den kolikrát skoro nic nesní. Ledová bouře pokryje město kamenným krunýřem a pozuráží větve dubů a javorů. Olivia sedí na posteli, kde se jí před časem ZASTAVILO SRDCE, s koleny zvednutými k hrudi a se svým hudebním zápisníkem na klíně. Vstane a začne tančit. Místo na podlaze, kde ji Davy toho večera našel, ji pálí do bosých nohou. Je naživu, a neví proč." "Všichni cestujeme Mléčnou dráhou společně, stromy i lidé… Při každé vycházce do přírody ČLOVĚK DOSTANE DALEKO VÍC, NEŽ HLEDÁ. Nejjasnější cesta do vesmíru vede divočinou lesa." "STROMY MAJÍ PAMĚŤ, POCIŤUJÍ BOLEST, dokážou si vyměňovat informace, varovat se před nepřáteli, navzájem si pomáhat v růstu a pečovat o mladší druhy. Kořeny stromů tvoří nekonečný a navzájem propojený systém. V podstatě je to podzemní informační vesmír připomínající naši internetovou síť. Co všechno si tam asi ty zdánlivě mlčenlivé kmeny vyprávějí?" "Naděje není totéž jako optimismus. „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ (Václav Havel). V románu tato myšlenka nabývá obřích rozměrů. Nikdy jsem nečetl nic tak pesimistického, a přesto tak nadějného." - MICHAEL ALEC ROSE, BOOKPAGE "Powersův román je mohutným mistrovským dílem, vystupuje v něm devět ústředních postav a zahrnuje celé půlstoletí života společnosti. Velkolepý román, který je střídavě optimistický i fatalistický, také idealistický, ale nikdy ne naivní." - KIRKUS REVIEWS "Román Stromy znamenají svět je vizionářský, sugestivní a ambiciózní epos, pokrývající celou druhou polovinu 20. století a přinášející současným lidem mimořádně aktuální a významné poselství." - THE BOSTON GLOBE