Sklonek osudu Růženy Batrachové

Komorní příběh v rozsahu delší novely, realistická, baladická, osudová, prostá a přitom velice naléhavá próza – tak by bylo možno stručně charakterizovat knihu. Na Ťopkově textu oceňuji solidnost, cit pro jazyk, věrnost viděnému a především soucit s lidmi. Vše v tomto zdánlivě obyčejném příběhu je věrné a přesvědčivé. Žádné experimenty, žádná “postmoderna”, ale střízlivý, citlivý pohled na lidi kolem nás. A právě to mi je na této próze nejbližší. Že si nehraje “na umění”, že nechce šokovat, ale jen vyslovit cosi naléhavého o člověku, o lidském životě a smrti. V současném literárním kontextu působí tato spisovatelská poctivost neobyčejně osvěživě a nadějeplně – existuje i dnes možnost napsat prózu o dobru a zlu, o složitém a těžkém lidském osudu. (Jan Šulc)