Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 18/2015

V čísle 18/2015 Sešitu otiskujeme dvě studie z oblasti experimentální poezie, ta třetí se zaměřuje na konvergence mezi současným vizuálním uměním a oblastí profesionálního tance. Číslo tradičně uzavírá recenze na významnou odbornou publikaci.

Jan Wollner sleduje paralely mezi deníkovými texty Pavla Juráčka, experimentální poezií propagovanou Bohumilou Grögerovou a Jiřím Hiršalem či literárněvědnými zkoumáními Jiřího Pechara a psychiatrickým diskursem, aby poskytl vhled do rozporuplných způsobů užití pojmu "experiment" v kulturním životě Československa na konci šedesátých let. K experimentální poezii této dekády se obrací také Ondřej Buddeus ve své studii zaměřené na osobnost norského básníka Jana Erika Volda. Podle Buddeuse jazykové permutace nebo dekonstrukce básnické subjektivity, které nacházíme v tvorbě tohoto autora, organicky vyplývaly z étosu skandinávské literární neoavantgardy. Viktor Čech dává rostoucí popularitu tance a choreografie v současném vizuálním umění do souvislosti s širším fenoménem tzv. "archivního impulsu", v jehož rámci se dnešní umělkyně a umělci obracejí k rekonstrukci a rekontextualizaci odkazu moderního umění. Hubert Guzik ve své recenzi charakterizuje loňské vydání antologie Věci a slova jako "průkopnické". Vytýká ale této publikaci, že v ní kromě zastoupených hlasů kulturní avantgardy chybí hlasy avantgardy technické nebo ekonomické.