Revue Prostor 117

S válkou přicházejí obvykle i epidemie a hladomor. Po nechtěně prorockém válečném čísle vydaném během epidemie se náš zájem však obrací spíše směrem k hostině než ke strašné realitě hladu. K hostině, která nemá být v první řadě opulentní či jinak eskapická, nemá být založená na vykořisťování lidských a přírodních zdrojů, ale naopak nás chce symbolicky pozvat ke společnému stolu. Evropský prostor jsme si zvolili i vzhledem k nadcházejícímu českému předsednictví v Radě Evropské unie. Fenomén jídla totiž vytváří zcela svébytné hranice a mapy napříč prostorem, dějinami či různými společenskými vrstvami. Kdo tedy jsme, jsme li to, co jíme? Co znamená, že křesťané jedí svého boha? Jak se lze ve filosofii vydat cestou "kanibalské metafyziky"? Jak se v kuchyních nebo i v poruchách příjmu potravy projevuje gender? Jakou funkci má virtuální jídlo ve filmech, knihách či videohrách?
Tyto a další otázky si klade autorský kolektiv od historiků a historiček Martina France, Ireny Korbelářové či Mileny Lenderové přes teologa Zdeňka A. Emingera, literární kritičku Evu Klíčovou, agroekologa Tomáše Uhnáka, filosofa Petra Bittnera či antropoložky jídla Markétu Slavkovou a Evu Ferrarovou až po básníky a spisovele Maxe Ščura, Janu Orlovou, Elsu Aidse a další tvůrce z celé Evropy.