Peklo pod španělským nebem - Čechoslováci ve španělské občanské válce 1936-1939

Velká část světa je obdivuje. U nás se na ně takřka už zapomnělo. Zapomnělo se na stovky Čechoslováků, mužů a žen, kteří v letech 1936–1939 bojovali a umírali ve Španělsku, kde se rozhořela krvavá občanská válka. Válka, v níž po boku vzbouřenců, kteří se pokusili svrhnout legální španělskou vládu Lidové fronty, bojovali i vojáci nacistického Německa a fašistické Itá-lie.

Právě ve Španělsku si Adolf Hitler a Benito Mussolini mohli vyzkoušet, prvně na cizím území, svou připravenost a sílu.

Narazili ale na odhodlání tisíců obyčejných Španělů, kteří se postavili na obranu republiky. Pomoci jim přicházeli Francouzi, Belgičané, Jugoslávci, Sověti, Bulhaři, Poláci, Maďaři, Ame-ričané, Kanaďané, protinacističtí Němci, protifašističtí Italové a mnozí další – včetně více než dvou tisíc Čechoslováků. Desítky tisíc lidí z více než 50 zemí světa. Příslušníci mezin¬á¬rodních brigád. Interbrigadisté. Lidé prová¬zení často až sebevražednou odvahou.

Bojovali a umírali. V letech 1936–1939 za¬¬h¬ynulo na španělských bojištích 8 000 až

10 000 interbrigadistů. Včetně několika set Čechoslováků.

Více než osm desítek let, které od počátku tohoto krvavého konfliktu uplynuly, zaznamenává svět – patrné je to zejména ve Spojených státech amerických, v Polsku, v Rusku, v Izraeli a samozřejmě ve Španělsku – vzrůs¬tající zájem historiků, publicistů, spisovatelů, ale třeba také mnohých politiků o události, jež se tehdy ve Španělsku odehrály.

Tuto „fascinaci“, jak píše mexická spisovatelka žijící v Izraeli Tzila Chelminsky, je mož¬né vysvětlit také tím, že španělská občanská válka, která v konečném důsledku stála půl mi¬lionu obětí, „přinesla poslední velké probuze¬ní kolektivního evropského povědomí“. Do

zápasu za podporu Španělské republiky, jež od 17. července 1936 čelila agresi, a především perfektně vyzbrojenému a vycvičenému nepří¬teli, se postavily statisíce lidí z celého světa. Nebyli to pouze komunisté, jak se ještě leckde traduje. Byli to lidé různého přesvědčení, různé víry. Mezi nimi nejvýznačnější intelektuálové doby: Ernest Hemingway, Ilja Erenburg, Alexej Tolstoj, John Dos Passos, George Orwell, Paul Robeson, Pablo Casals, Pablo Picasso, Pablo Neruda, Luis Bunuel, André Malraux, Egon Erwin Kisch, Karel Čapek a další.

Vlna solidarity, která se zdvihla na podporu španělských republikánů, neměla mít potom už nikdy v Evropě obdoby.

A nic na tom nemění skutečnost, že odvaha a obětavost interbrigadistů byla, jak se ukázalo, využívána a často i zneužívána k nejrůznějším politickým cílům.

S odstupem mnoha desetiletí se Stanislav Motl vydal do Španělska.

Aby hledal stopy dávných bojů.

Aby pátral po hrobech, které zavál čas.

Aby odkrýval zapomenuté osudy a příběhy.

Výsledkem je tato kniha.

„K napsání této knihy mě také inspiroval v Čechách poměrně známý člověk, který svého času prohlásil, že lidé, kteří v letech 1936–1939, v čase občanské vál¬ky ve Španělsku, bojovali a umírali v mezinárodních bri¬gádách, byli – ,pouhými Stalinovými pohůnky a žol¬dáky Kominterny‘. V té chvíli jsem si začal po¬stupně vybavovat všechny ty někdejší interbrigadisty, pří¬padně i členy jejich rodin, s nimiž jsem se v uply¬nu¬lých desetiletích měl možnost potkávat. Opět jsem si oživoval jejich vzpomínky na krvavé boje, jimiž ve Španělsku prošli. Znovu jsem v duchu naslouchal třeba i vzpo¬mínkám na jejich poválečné osudy, včetně vyprávění o kriminálech, do nichž byli někteří z nich po roce 1948 uvrženi. Tehdy ve mně uzrálo rozhodnutí. A již o něko¬lik týdnů později jsem směřoval do Španělska. Pátrat, objevovat, natáčet, psát. Pokusit se, přímo na místě, lépe pochopit, jak to tenkrát opravdu bylo. Další cesty násle¬dovaly…“