Mýtus evoluce aneb geny křičí: "Jémine, mýlíte se, Darwine"

Rok 2000 byl svědkem pozoruhodné skutečnosti. Poprvé v lidských dějinách vstoupil člověk do nového století znaje svůj vlastní genom, se všemi souvislostmi tohoto revolučního úspěchu. Šlo pravděpodobně o nejctižádostivější vědecký úkol, do kterého se lidé pustili za celou dobu své existence. Tento obrovský historický úspěch sám o sobě nás však nepřiblížil k objasnění původu života, původu druhu a původu člověka. Náš současný přístup k těmto třem obecným problémům musí být založen na objevech dosažených v molekulární biologii a genetice v druhé polovině dvacátého století, které nakonec umožnily i úspěšné přečtení genomu. Je minimálně zarážející, kolik lidí včetně biologů ještě na počátku třetího tisíciletí věří v mechanismus „přírodního výběru“. Kromě metod k rozluštění lidského genomu shromáždila molekulární biologie během posledních šedesáti let experimentální výsledky prokazující překvapivě velkou stabilitu tak složité struktury, jakou je jeden gen. Tato stabilita svou podstatou rozhodně nenahrává náhodným změnám genu. Intenzivní výzkum na tomto poli poskytl určitý počet dnes laboratorně používaných, ale velmi komplikovaných technik, které umožňují molekulární manipulaci s DNA, vedoucí k záměrné změně v genu. Je to právě tato komplikovanost, která vylučuje náhodnou realizaci takových změn v přírodě. V knize jsou ukázány některé skutečnosti, jež jsou těžko slučitelné s hypotézou o spojité biologické evoluci, založené na přírodním výběru nahodilých změn, a které tak ukazují, že představa „o původu druhů přírodním výběrem“ není geniální teorií, ale špatnou hypotézou. Publikace je zamýšlena pro širokou, a tedy velkým dílem laickou veřejnost.
(Z předmluvy autora)