Kdy na slzy není čas

Román lze charakterizovat jako text o vině a nevině způsobené zkratkovitým jednáním člověka a jeho podpisem spolupráce s tajnou policií. Dokumentárně laděné vyprávění z nedávné doby s mstivým estébákem Tykačem v pozadí obsahuje po jazykové stránce časté dialogy, v nichž autor zúročuje svou zkušenost divadelního kritika. Tentokrát však vytvořil knihu o nedobrovolném konfidentu StB a pozdějším odpůrci komunistického režimu Rudolfu Cukalovi. Tuto postavu si autor vybral záměrně, aby na jejím osudu ukázal, jak dokáže být lidská spravedlnost někdy slepá a jak za špatných životních konstelací může rychle zničit lidský život. Sledujeme příběh, který začíná v normalizačních sedmdesátých letech a končí po dvaceti letech ve chvíli, kdy byl vyhlášen a přijat v tehdejší federální poslanecké sněmovně tzv. lustrační zákon. Během vyprávění se ocitáme v ostravských dolech, také třeba v proslulé heřmanické věznici, kde je hrdina Cukal několik let vězněn spolu s dalšími odpůrci komunistického režimu. Pozoruhodností románu je, že v něm vystupují mnohé známé politické osobnosti, včetně Václava Havla, Jiřího Dienstbiera, Petra Pitharta aj., z jejichž úst zaznívají v autentické podobě úvahy o směřování československé, potažmo české společnosti.