Hluboko v temném lese

Saba byl malý kluk, když spolu se starším bratrem a otcem po ruské okupaci Jižní Osetie uprchl z Gruzie do Velké Británie. O dvacet let později se všichni tři stále potýkají s minulostí, pronásledují je vzpomínky na místa a na lidi, které při útěku museli opustit. Otec Irakli nakonec volání chátrající, ale stále krásné domoviny a neodbytným vzpomínkám na ztracenou manželku podlehne a vrátí se, jenže pár týdnů po příjezdu do Gruzie zmizí. Po jeho stopách se tam vydá starší syn Sandro, ale zakrátko se ztratí i on. A jako v pohádkách, do třetice se na cestu vypraví Sabo, který ale dobře ví, že „Tbilisi je plné vzpomínek, které na mě čekají jako miny“. Román Lea Vardiashviliho o návratu do země, poznamenané životem v sousedství rozpínavého impéria, lze číst jako novodobou pohádku, ale i jako milostný román o ztracené zemi, kterou se pomocí slov znovu snaží vykouzlit. A zatraceně dobře se mu to daří, vytváří nezapomenutelné obrazy "ztraceného" města, v němž se prolínají obrazy z dětství s těmi současnými.