Dům ve Vojvodovu

Kniha, kterou držíte v ruce, se zabývá problematikou domu ve Vojvodovu, bývalé české vesnici v Bulharsku. Autoři, zabydlení ve velmi odlišných diskursech, se společně pokusili vykreslit vojvodovský dům jednak jako materiální objekt popsatelný prostřednictvím používaných materiálů, konstrukčních prvků či stavebních postupů, jednak jako sociální prostor, v němž je možné sledovat příbuzenské vztahy, ekonomické strategie, dědickou praxi či migrační pohyby. Poněkud netradiční spojení stavebního inženýra (a potomka vojvodovských Čechů) a sociální antropoložky umožňuje poukázat na vzájemné ovlivňování materiálních struktur, širších historických a politických souvislostí i lokálních sociálních vztahů a kulturních představ.

Vojvodovský dům je představen jako nedílná součást venkovského stavitelství a stavební kultury kolonizačních osad jihovýchodní Evropy. V úvodní části knihy je čtenář seznámen s osídlováním středního Podunají a s událostmi, které předcházely založení Vojvodova. Střední část se věnuje venkovskému stavitelství Banátu, urbanismu Vojvodova a stavebně-historickému vývoji vojvodovského domu. Závěrečná část knihy analyzuje vojvodovský dům ze sociálně-kulturní perspektivy.

Cílem knihy je ukázat, jakým způsobem typ a podoba domu ve Vojvodovu ovlivňovaly životy a vzájemné vztahy lidí, kteří v něm po půlstoletí žili, a zároveň, jak se dům přizpůsoboval ekonomickým potřebám a sociálním vlivům svých obyvatel. Autoři sledují vztahy uvnitř domu i sociabilitu přesahující jeho hranice a snaží se zasadit typickou podobu vojvodovské rodinné domácnosti do širšího kontextu tradičních evropských vesnických společenství. Data o vojvodovském domě tak mohou sloužit jako základ pro širší komparativní analýzu materiálních i sociálních rozměrů venkovského stavitelství v Evropě.

Bulharská obec Vojvodovo dodnes představuje ucelený soubor staveb, který dokládá podobu kolonizačních obcí a venkovského stavitelství jihovýchodní Evropy. Zároveň je dokladem jedné etapy českého osídlení Bulharska, která navazuje na českou kolonizaci Banátu, a představuje tak součást českého kulturního dědictví za hranicemi naší země. Stavebně technický stav většiny původních vojvodovských domů je v současné době velmi špatný, a tak lze tuto publikaci považovat za součást snahy o zachování paměťové stopy české přítomnosti v jihovýchodní Evropě.