Čtení o T. G. Masarykovi - Literatura - člověk - svět (1910–1938)

Čtení o T. G. Masarykovi zahrnuje devětatřicet textů z období 1910–1938, kdy byly identifikovány důležité masarykovské otázky a výzvy. Podtitul Literatura – člověk – svět upozorňuje na komplexnost Masarykova estetického myšlení, na jeho mezioborovou souvztažnost. Široká znalost umění a literatury souvisela s Masarykovou představou vzdělanosti a vycházel z ní zpravidla i ve svých pracích filozofických, sociologických, historických a politických. Literaturu chápal jako fenomén sociální, projev života v širokém slova smyslu. Literární díla podle Masaryka zprostředkovávají jedinečné poznávání problémů moderního člověka a jeho světa, osobní estetická zkušenost je provázána se (sebe)výchovou, s aspekty a funkcemi společenskými, praktickým, resp. politickým zacílením či dopadem.

Chronologicky řazený výběr z obsáhlého materiálu zahrnuje texty různých žánrů a rozmanité povahy, usiluje o reprezentativnost zejména z hlediska tematického a zároveň volbou autorů významných, resp. zastupujících nejzávažnější pohledy a postoje. Propojuje zásadní tematické okruhy (jež charakterizuje úvodní slovo editorů): reflexe Masarykovy estetiky a jejich proměn, jeho osobité kritické a polemické praxe ve vztahu k české a světové literatuře a zejména k některým otázkám literárně-filozofickým a historickým a autorským osobnostem (romantismus, titanismus, realismus, česká otázka a národní obrození, modernost, vztah uměni a náboženství, ideál humanitní; Dostojevskij, Goethe aj.). Přes různost zacílení vybraných textů antologie připomíná tradici kritického a oživujícího vztahu k Masarykovu dílu, která je paralelní k mytizujícím obrazům zakladatele demokratické československé republiky. Podnětnost Masarykova myšlení byla rozvíjena, řečeno s Šaldou, leckdy i proti němu. Přítomný výbor mj. upozorňuje na oživující vnitřní dynamiku Masarykova netypického přístupu k literatuře, který klade otázky, pobízí diskusi, provokuje k přemyšlení a domýšlení.