Cigarety se nehladí

Sám Jan Gabriel charakterizuje svou poesii takto: „Nikdy nevím, co mě láká víc. Zda konkrétnost ulic, svéhlavost nároží, potrhlá gesta chodců či jen jejich stíny a tajemný odlesk věcí či těkavá hra čistě soukromého představení. Hledání tajné a ztracené řeči, stejně tak konkrétní jako abstraktní, často jen rozmazané kdesi v zapadajícím slunci nad karlínským viaduktem, banálním i poněkud zlověstným, který pouze čas od času čeří vzduch. Jako když chceme rozfoukat plamínek ve vlastním snění, aby ho o chvíli později málem zase sfoukla deklasovaná strohost a nečitelnost burzovních zpráv.“

Denní zprávy

Přízraky jsou dnes volně k mání

Setmělá prkna

Vlající sýrové mísy

Osvětlený Kypr

Obraz Kima jak rozhání v Koreji mraky

Rozevlátým kabátem

Je to stejně podivné

Jako oprašovat umělecké předměty na sněhu

Nic víc

Jen v dálce někdo loví holuby

Schoulené mezi cigaretovými papírky