Cesta na konec noci

Román z roku 1932 je prvotinou francouzského spisovatele Louise

Ferdinanda Célina. Okamžitě byl překládán ve světě. Český překlad

Jaroslava Zaorálka (spolu s ním Richarda Weinera a Jindřicha

Hořejšího) z roku 1933 byl vůbec první vydaný převod románu do

cizího jazyka a stal se inspirací a literární senzací české

literatury. Když Jaroslav Zaorálek v roce 1933 Célinův román

překládal, byl jím uhranut jako knihou neznámého spisovatele, která

ho nadchla, a takto k překladu přistupoval: inspirován předlohou ji

rozvíjel a umocňoval její bezprostřední expresivnost. A s tím vším,

díky té inspiraci a své obraznosti, vytvořil (včetně názvu Cesta do

hlubin noci) jedinečnou českou knihu, která je a zůstane

historickou kometou naší literární paměti. Nový český překlad

vznikal s odstupem 86 let od prvního vydání knihy a se znalostí

toho, jak se Célinovo dílo dále vyvíjelo a co je pro ně příznačné.

S tímto vědomím souvislostí převádí Anna Kareninová do češtiny tuto

nejlidštější ze Célinových knih jako první úchvatný román, který v

sobě už ale ty další zahrnuje. V tomto smyslu najdeme v novém

překladu Cesty postupy pro příští Célinovo dílo typické a

jedinečné. Jedním z nich je kázeň. A ta dovedla překladatelku i k

jinému českému názvu: Cesta na konec noci. Ten odpovídá

francouzskému originálu tak, jak na něm Louis Ferdinand Céline v

korespondenci trval: po takové cestě doslova „na konec noci“ sám v

knize jde. Tehdejší převratnost Célinovy prózy tkvěla v hudbě

jazyka, který vytvořil, v kompozici motivů a melodií vybraného

vyjadřování, řeči městské periferie (nikoli venkova) a samozřejmě

mluvy rozhněvaného intelektuála. Od Cesty na konec noci budou mít

další Célinovy romány stále rozvolněnější stavbu a knihu od knihy

budou čím dál víc připomínat sled nedořečených vět, emoci

jednotlivých podobenství a epizod životaběhu, a ne „řádně“ vedený

příběh. O to mistrnější bude jejich styl, ta jeho hudba, „ma

musique“, jak říkal, v níž používá možností jazyka jako moderní

hudební skladatel možností nástrojů. Cesta na konec noci stojí na

začátku: je to onen převratný a „nesmírný demoliční podnik“ (podle

Richarda Weinera), který otevřel nové cesty pro dílo svého autora i

pro světové písemnictví.