Adaptace zámku v Náměšti nad Oslavou na prezidentské sídlo

Publikace představuje zámek v dosud málo známých či opomíjených souvislostech. Již ne jen jako jeden z mnoha veřejnosti zpřístupněných hradů a zámků u nás, ale jako objekt, který měl významné postavení v dějinách republiky a památkové péče krátce po válce. Seznamuje čtenáře s dobovou představou o letním sídle prezidenta, osobním vkusu Edvarda Beneše a komfortu, kterým musí být sídlo hlavy státu vybaveno. Zámek v Náměšti nad Oslavou, který od roku 1752 vlastnil šlechtický rod Haugwitzů, byl zkonfiskován na základě dekretu Edvarda Beneše z června 1945 a následně vybrán jako místo určené pro pobyt hlavy státu při cestách na Moravu. Náměšťský zámek tak navázal na meziválečné rezidence zřízené prvním československým prezidentem T. G. Masarykem, zámek v Lánech, zámek v Židlochovicích na Moravě a zámek v Topoľčiankách na Slovensku. Úvodní kapitoly se zabývají volbou těchto zestátněných šlechtických rezidencí za prezidentská sídla a jejich úpravami ve prospěch reprezentativního využití. Kniha se dále věnuje památkové péči v českých zemích po druhé světové válce, kdy se tento obor musel vyrovnat se zajištěním zkonfiskovaného majetku, včetně velkého množství památek. Moravské prezidentské sídlo v Židlochovicích bylo po skončení druhé světové války nahrazeno právě zámkem v Náměšti nad Oslavou. Rozhodujícími kritérii této volby byla absence válečných škod na stavbách v areálu zámku, jeho výhodná geografická poloha a dostatečné ubytovací kapacity. Obnova komplexu byla zahájena v roce 1946, ale vlivem politických událostí v roce 1948 nebyla dokončena. Mezi nejvýznamnější adaptační zásahy v případě hlavní zámecké budovy patří obnova sgrafitových omítek hlavního vnitřního zámeckého nádvoří a vnějšího jižního a západního zámeckého průčelí. Úpravy v interiérech prvního patra západního a jižního zámeckého křídla spočívaly v rozšíření a zkvalitnění zázemí pro prezidenta, jeho rodinu a nejbližší doprovod a ve zřízení zámecké kuchyně. Součástí adaptace bylo i doplnění a částečná výměna zámeckého mobiliáře, a to především svozem předmětů ze 17 zkonfiskovaných moravských zámků a hradů. Pozornost je věnována rovněž nerealizovaným zakázkám na vytvoření soudobých uměleckých děl, která měla upozorňovat na reprezentativní účel budovy. Z československých prezidentů pobýval na zámku pouze Edvard Beneš, a to dvakrát, šestnáct dnů v červenci 1946 a sedmnáct dnů v červnu 1947. Kniha rekapituluje také cesty Edvarda Beneše v rámci jeho pobytu na Moravě a audience na náměšťském zámku. Adaptace vzhledem ke svému charakteru a míře prováděných prací zaujímá výjimečné místo mezi poválečnými obnovami památek. V naší moderní historii mají vedle Pražského hradu a zámku v Lánech specifické postavení pouze dvě stavby sloužící nejreprezentativnějšímu slavnostnímu účelu, zámek v Židlochovicích a zámek v Náměšti nad Oslavou.