Ačkoliv

Když osamoceni setrváváme v očekávání, v nejistotě, kdy se v stmívání či rozednívání nachází „skrytost, nevyslovitelnost, tušenost“, náznaky čehosi nedefinovatelného, kdy něžně a jemně promlouvající záblesk ve skulině představuje naději, obrat k lepšímu a ukazuje jasnější cestu, kdy doufáme ve vyčištění duše, utišení šelestu a rozplynutí překážek v mysli – „procházet se bez ohlížení“.

Je neskonale pozdě babrat

se v nepřehlednosti

je neskonale brzo

dělat nějaké závěry

je neskonale akorát

začít tančit

uvědomit si tuto minutu